Lesík dýchá z plné hrudi,
ptáček hvízdá na sněti —
což ta moje hlava ráda
v temno lesa zaletí.
Což ta moje hlava ráda
do mechu se ukládá,
a z těch písní pěvců božích
svoje písně sepřádá.
Stromů druž mi s košů hustých
na tvář horkou dýchá chlad —
inu zkrátka: strom i ptáček
je můj zlatý kamarád!