Klusala Boží matička
ku černé Golgotě hoře,
v mateřských ňadrech upřímných
jezero bolu a hoře.
Vedli jí syna dobrého
se srdcem plničkým lásky —
ach, kdo jí k stáru zulíbá
upřímné hluboké vrásky?
Na hrudy suché kanuly
Marii slzy tak vroucí,
na kříži že jí přestane
to srdce nejdražší tlouci.
Každá ta slza krvavá
na rudý mění se kalich,
na kvítek lásky mateřské
v korunku „slziček“ malých.
Ó, co těch slzí prolila
Maria za smutným Synkem!
Pěšinu k hoře Golgotě
červeným ovily vínkem
Panny Marie slzičky —
aby nás nebolely očičky.