Což mi dnes u srdce
písnička zvoní,
hlava se blažena
do dlaní kloní;
je mi tak rozmile,
měkce a sladce,
jako když polibek
vtiskávám matce.
Písni má rozmilá,
mé děcko milé,
což ty mne kolébáš
ve zlaté chvíle;
juž se mi na zemi
otvírá nebe —
mám-li jen, písni má,
mám-li jen tebe!