Na zlé hoře Kalvariji
Krista Pána na kříž bijí…
Kalvarije, horo tmavá!
Na temeni hrdém, holém
dobrá hlava dokonává,
doťukává srdce bolem.
V nebi Pán Bůh skráně chýlí,
jak mu Syna umučili.
Nes’ jim lásku v luhy země,
v srdci choval všecky chýže!
Který strom na černé témě
lidem zlým dal dřevo kříže?
Vichr bouří na úpatí,
osekaným stromem klátí.
„Vizte ho!“ Bůh stromům mluvil,
„o milosť teď trčí k nebi!
že jsem koš mu pěkný uvil,
zkrvavělé vpijí hřeby.
Každý lístek jeho snětí
na věky se bude chvěti!
Na věky též v jeho klínu
nezpučí květ, uschne tráva —
kříž dal strom ten mému Synu,
na něm Boží svadla hlava!“
Od těch časů v poli, lese
lístky jeho kletba třese,
pod ním kvítek nezvedne se!