Když k nám jaro z dálky letí,
čarné jaro plné krásy,
česká duše omlazená
na vlasť svoji vzpomíná si…
Byla v Čechách zima dlouhá,
zima dlouhá plná zkázy,
že již pouhá upomínka
v mladém českém srdci mrazí.
Ale nebe pokynulo,
sluníčko nám smavé vzplálo,
a po vlasti omlazené
růžové se jaro smálo.
Ó jak bilo české srdce,
jak se duše blahem chvěla,
když po dlouhé, dlouhé zimě
prvá česká píseň zněla!
Ó jak výská česká duška,
ó jak vřele srdce tepe,
když po zimě smrtonosné
zří vlasť v jara kráse lepé!
Ó jak vroucně česká prosba
letí v říše nekonečné:
„Bože, vlasti omlazené
dáti račiž jaro věčné!“