Zazvonila pěnkavečka,
že jde jaro k nám,
písničky že lesům nese,
květy lučinám.
Starý čtverák špaček zahvizd’
s vršku topolu:
„Zapějme si zase jednou
jarní pospolu!“
Na lučině tlupa dětí
v jednom klubíčku,
veselí jim září v oku,
štěstí na líčku.
Ze sasanek bílé věnce
vlají na skráni —
a již zvučná píseň jarní
zvoní po pláni.
K dětským hláskům přidává se
ptačí družina…
Z jara celá příroda je
píseň jediná!