Mou ztmělou jizbou světlý duch
jak přeletěl by, vzduchu vlny
se rozčeřily v zlatý pruh,
a známých písní sladký ruch
mi zaleh’ v sluch
tak čaruplný!
Hyacint, který vad’ a bled’
na okně v jizbě samotáře,
jak zázrakem se zved’ a kvet’
a měkké vůni spěla v sled
z kalíšků v let
cos jak mdlá záře!
Cit dlouho mrtvý v srdci mém
se chvěl a roztál v sladkém bolu,
a rýmy na se kývly: Jdem,
jak motýli dva navzájem,
již spití snem
na jednom stvolu.
A jak bych stihnul hudbu sfer,
již andělů sbor křídly tlumí.
Jak stál bych v dumný podvečer
kdes v horách, rákos u jezer
zří v hvězdný šer
a ze sna šumí.