Nyní, vše co pučí, hárá,
pějme starou píseň jara.
Kvete hloh…
Včera v plénkách smavé dítě,
máj nám přes noc vyrost’ hbitě,
po srdcích už hází sítě:
bude čiperný to hoch.
Kukačka si steskla kdesi,
oddechly si z hloubi lesy,
kvete hloh…
Plny perel svítí nivy,
nové dojmy, staré divy,
smutný povzdech, pohled snivý!
Kdo by odolati moh’?
Podléštky a petrklíče,
kolovrátky, dětské míče,
kvete hloh…
Zástup much se vzduchem honí;
rychle! Na parníku zvoní!
Necítíš, jak někde voní
konvalinek celý stoh?
Skřivan nad zoranou hrudu
trysk’; miň v chvatu města nudu,
kde zdí roh,
než se ozve první hřmění,
fialku si v sladkém snění
utrhni, — však políbení
přijde samo. Kvete hloh!…