Na Svaté hoře
přál bych si, Bože,
býti kostelníkem,
třeba i zvoníkem
jenom jeden měsíc;
z daleka, široka
přichází do roka
krásných tam děvčátek
kolik tisíc.
Byla tam, byla
taky má milá,
včera se vrátila,
pouti nakoupila
skoro v každém krámu:
bratrům růženečky,
sestrám obrázečky,
ale mně srdýčko
z marcipánu.
Vezmu dva česká,
půjdu do města,
pozlátka nakoupím,
srdéčko polepím,
dám k němu ceduličku:
„Toto je památka
hezkého děvčátky!“
Potom si ji připnu
na klobouk za kytičku.