Což, páni spisovatelé,
Vašeho nejsem druhu.
Proto jsem stál tak nesměle
ve Vašem ctěném kruhu.
Vy Jste — jak řek’ bych — takoví —
no — — — uhlazení páni.
Já rostl bez vší výchovy
v pračkách a snižování.
Do intimity Vašich sfér
nevnikal pokřik luzy.
Já bouřlivý byl debatér
anarchistických schůzí.
Do Vašich snů se dívaly
horoucně krásné dámy.
A já jsem student zhýralý
a ztrhaly mě flámy.
Ne, nikdy jsem se nedostal
v společnost slušnou dámskou. —
Snad že jsem o to málo stál. —
Má láska byla krámskou.
Má řeč je hrubá jak můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.
Vím, z francouzských co románů
lze vyčíst elegance.
Však čert ví, kdy se dostanu
francouzské ku čítance.