Co dobrá báseň? List na krásy stromu,
jenž zelení se nesmrtelnou směje;
ji zřídka vichr času dolů schvěje,
vždy skví se v dějin idylle i hromu.
Kdo zoufalý na skalném žití lomu
zabloudí pod strom v tísni beznaděje,
chlad ovane ho, v srdci pták mu pěje,
mír schvátí ho, jak šel by z pouště domů.
Nuž trhejme si z duše tyto listy,
nechť mnohý zežloutne, však přece mnohý
v své kráse zbude nezkalen a čistý.
Byť všecky zvadly i vzdor naší snaze
a spadly dolů na poutníků nohy:
přec lehčej půjde se jim na tom sráze.
Jaroslav Vrchlický v Sonetech samotáře.