Chudá je ta láska moje,
jak ta jabloň v šírém poli: —
trochu oko pozapláče,
trochu srdce pozabolí;
trochu slunko pozasvitne,
pak zas soumrak v nebe táhne,
kapka těchy v srdce kane,
které mořem touhy práhne.
Chudá je ta láska moje,
jak ta jabloň v šírém poli —
umře! — nikdo nezapláče —
nikoho to nezabolí. — —