Kde hlahol zvučí mužných českých slov
a druha druh po mravu otců zdraví,
ať město kryje vás, neb chyše krov,
Bůh žehnej vám, vy mladé české hlavy!
Tak rostete jak našich luhů květ,
jak mladé štěpy v naší ovocnici,
jak mladí orli, než se dají v let,
jak vlasti příští Boží bojovníci.
Vás potřebuje naše rodná zem
jak vláhy, slunce na úhoru vpadlém;
jí sluncem buďte láskou v srdci svém,
čel znojem vláhou, dělnou rukou rádlem.
A bude-li kdy někdo vzít vám chtět,
co posvěceno otcův mohylami,
vlast nehraňte, jak uchránil ji děd
a jako s ním, Bůh také bude s vámi!