V dlouhém poli šumí větrů vání,
Jabloň, co tam růžobíle zkvítá,
Zlaté klasy, vše se před mnou sklání,
Vše se kloní — nic mě neuvítá.
Po březovém háji větry hrají,
V předu háj ten dub stověký hlídá;
Jeho lístky cosi šepotají;
Poslouchám — nic pro mne nepovídá.
Bublá potok stříbrnými hlasy,
Potok, co luh květný obepíná,
Jakby dávné vypravoval časy;
Přejdu — slyším, — mně nic nezpomíná.
Modrý blankyt nade mnou se klene,
Po něm větřík oblakami hraje,
Dnes je v půlnoc, zejtra na jih žene,
V západ, východ — nikdy v moje kraje.
Rozplašen můj národ, bratr bratřím
Neznámý; pláčem si cestu krátím,
Dvakrát nic, vše jenom jednou spatřím,
Věčně dál — nikdy se nenavrátím.