Smutný čas; mlh strašidla jsou v polích,
bílé smrti roušky na vrcholích;
žluté listí rudne v slunce střetu;
konec zpěvu je a konec vzletu!
Smutný čas; co všecko pochováno,
co vše sežato, co rozmetáno
křídly větrů, bouře ostrým dechem,
žití vzduchem, smrti tajným spěchem!
Smutný čas; zlé hody život slaví!
Stromům rudnou, nám se bělí hlavy
a z třesoucích vine se nám retů:
Vše to tam! Co zbylo z duše květů?
Smutný čas! Ach nic nezbylo žití
jenom slza, jež se v oku svítí,
když stesk tajemný nám po bok sedne…
Prchlých jar zrak žádný nedohlédne! —