Mám polní květy rád. Zda v hrobu prsť
jich někdo pro mne přinese jen hrsť,
bych ucítil, že nebe krásou hoří,
a jaro směje se a divy tvoří?
Či bez těch květů zůstane můj hrob?
Jen o hrst žebřu prostičkých těch zdob;
pak k nohám hloh a lípu k hlavám dejte
a zpěvným ptákům hnízda vít v nich přejte.
Až z lázně jitra stoupne slunce zjev
a v jeho záři ptactvo zladí zpěv,
i já ty písně uslyším snad v hrobě
a tajně stisknu ruce vaše obě. —