Sny básníkovy — to jsou zlaté včely,
jež v duše úl mu s medem zlatým letí.
On vypustil je, nechal v dáli tkvěti,
a volá zpět je domů v soumrak stmělý.
Úl pln je žití, sterou plástí skvělý,
a daří medem lačné lidstva děti,
když myšlénky se dobru, kráse světí
a oslazují chléb tak pro svět celý.
Ó básníku! ty’s úlem toho světa.
Ó chraň své srdce, střádej plástě zlaté,
ať sládne lidstvu pel tvůj Hymetu.
Ať lék i pokrm bratřím v tobě zkvétá.
Dej v hody jiným práce plody svaté,
však osten měj vždy v zlo a klevetu!