A to je život! Království tvé, Kriste!
To ducha říš a snílků sladké báje!
To zlatý plod je Adamova ráje,
v němž poznání prý lidstvu zrálo jisté!
Ó Kriste! Jehovo! své dílo vizte!
Co z něho zbylo — kdo teď z lidí zná je?
To vaše slovo jako květy máje
a jako proudy jarních dešťů čisté!
Svět letí v před — tam zeje jáma tmavá,
kříž nezastaví divý jeho běh,
však deptán davem v prach se rozpadává.
A ptej se světa, proč pádí a kam,
on zarazí se, zalká v úzkostech,
pak pádí dál, proč, kam, to neví sám.