Bytosti divé bolesti a vnady
ve srdci lidstva bohem narozena,
různá dle místa, osudu a jména,
a přece stejně milovaná všady!
Od chýží pastuch po královské hrady
hřmí jméno tvé, se jásá, úpí, stená,
čím bídná víc, tím stokrát více ctěná,
a nejchudší — přec všecky nad poklady.
Kde člověk, který slyše jméno tvoje,
by nezachvěl se zoufáním či plesem?
Hleď! s jásotem tvé děti letí v boje,
Do jisté smrti jdou jak do nebe.
Svůj rod, své hlavy tobě v oběť nesem,
a rozkoš božská — umřít za tebe!