Jeníčku můj milej,
nic se nerozmejšlej,
máš-li za ženušku mě sobě vzít:
krátké rozmejšlení —
snad bude, co není,
ty málo máš, já nic nazbyt,
budem spolu dobře hospodařit.
V zimě se nestarej,
čím se obživíme,
přijde pomoc s nebe, dřív než zvíme:
ze sněhu homolky,
budou nám na dolky,
šišek z lesa nanosíme,
a ještě sousedy podělíme.
Když jaro přiletí,
bez setí, bez mletí
chudým lidem samo s nebe padá,
kroupy a krupici
najdem na ulici;
pakli soli, másla není,
řeřicha nám bude za koření.
Náš kmotr rozpráví,
horko prej netráví,
blázen, kdo se v letě hladu bojí,
na poli, na louce
díla plné ruce,
ty umíš kosit, já umím žít,
do sebe, na sebe budeme mít.
Na podzim na houby
spolu chodit budem,
při nich dobré chuti nepozbudem;
ach houby, hubičky,
což jste vy sladičky!
Šípků, trnek natrháme,
také si, Jeníčku, pochutnáme.