Buď vítáno mi nastokrát

Buď vítáno mi nastokrát,
ty mojí duše jitro, —
tak dlouho práh jsem po tobě,
až svitlo jsi v mé nitro!

Mé hvězdy jedna po druhé
mi zacházely zvolna
a zbyla jen ta vzpomínka,
tak bolná, ach tak bolná!

Já v žádný den už nevěřil,
tak nebe bylo stměno,
tu vzešlas ty, má denice,
má duše ty, — má ženo!