Dnové rajští — zlatověcí dnové!
Kam jste prchli, dnové mladosti!
Kdežto srdce, prázno žalosti,
Pocítilo denně slasti nové?
Tehdáž pěly — ó vy sladcí snové! —
Dívky české, plny milosti,
Z pouhé lásky k libé zvučnosti
Nervům něžným lip než slavíkové.
Zhasla hvězda růžového věku —
Umlkly, ach, pro mne pěvkyně,
Oněměly srdce vládkyně.
Smuten hledám bolu svému léku,
Oběť nesu, naděje se vděku —
Urazí však ucho — Němkyně!