Vám, jenž u hornatém věnci
Věrně ctíte předky slavné,
Jenžto v sladkém zpomínání
Opěváte věky dávné;
Vám, jenž v luzích podunajských
V četných sborech přebýváte,
Jenž se s Hronem radujete,
Se vzdychavým Váhem lkáte;
Vám, jenž v loktech Moraviných
S duchem svorným spočíváte,
Jenž si s Čechem a Slovákem
Družně ruce podáváte:
Vám, jež mocný svazek slova
V pevném drží sjednocení —
Všem bratrské přání hlásám,
Všem bratrské pozdravení.
Jednu ruku na Šumavu,
Druhou ruku k Tatrám šinu,
K srdci pak rozohněnému
Moravu panenskou vinu.
Srdce moje chrám je tichý,
Jehož světa hluk se dálí,
V němžto kněžka čisté lásky
Tobě, vlasti! obět pálí.
Přijmi ji, tu obět lásky,
Obět noční, obět denní;
Přijmi v ní, o máti drahá,
Syna svého políbení!