Jaký, aj, to sokol
Nade Prahou naší
S plesem poletuje,
Veselo se vznáší?
Hoj, ty věrný posle
Lidu Slovenského!
Co nám, sokolíku,
Neseš z kraje svého?
„Přinášímť já Čechům
Přání bratrů rodných
Od břehů dunajských,
S Tater zlatoplodných.
„Což ta holubice
Nade Prahou věžnou
Čile potřepává
Perutí svou sněžnou?
Aj, ty holubinko,
Poselkyně lásky!
Co’s přinesla Čechům?
Vydej milé hlásky!
„Já přinesla Čechům
Přání přesrdečné
Od Moravy tiché,
Družky jeho věčné.
„Což to za slavíka
Nad Vltavou lítá,
Líbeznými zvuky
Hosti dálné vítá?
Hoj, ty můj slavíku,
Pěvče žalu, slasti!
Jaké zvěsty neseš
K srdci drahé vlasti ?
„Nesuť já jí přání
Se všech českých luhů
Ode věrných synů,
Ode tvojich druhů.“
Nuž, vy okřídlenci,
Poslové věrnosti!
Poděkujte bratřím
Za vše srdečnosti.
Poděkujte bratřím
S českou upřímností,
Zahlaholte vlastem
Píseň o svornosti!
Leťte, duše moje,
Leťte v bystrém letu;
Zvěstujte mou lásku
Slovanskému světu!