Květla „velká“ tanečnice,
slavným skokem zmátla hlavy;
jako rýmou, třeštily se
„moudrých pánů“ celé davy.
Zajel úžas bolno-sladký
krutým šípem do nadšenců:
na „Uhelném“ květném trhu
skládali se, koupit věnců.
S hambalkův již na jeviště
sypou věnce na svou chloubu;
mnohý ruku roztřepanou
házením si vyvrt’ z kloubů.
Největší teď věnec letí!…
Bohyně ho zvedá vděkem:
kramfleky se dobře mají,
hluk jich dušen plící jekem. —
Ó jak věnec krásně večír
s lóže letěl na jeviště!…
Krásněji den třetí ráno
s okna letěl — na smetiště!!
Přišla bába hadrnice,
květné chvostě uhlídala;
„Jak sem dobře pochodila,
že sem si tak časně vstala!“
Zvedá věnec; praví k sobě:
„Bude dobrá špekulace;
ohlásím, že na Františku
velká bude licitace.“
Pánové se hojně sešli
na tu slavnou licitaci:
hadrnice udělala
v skutku dobrou špekulaci.
Cena věnce vystoupila
až na čtyry staré groše;
jeden, šťasten dobrým „handlem“,
slavný věnec béře z koše! —
Ten si přece ještě zpomněl,
že jsou muži na hřbitově,
kteří statně pro otčinu
zápasili v těžké době.
Nese věnec pohozený,
na kousky jej drobné trhá;
zbytky „vínku“ po lupínku
na hroby těm rekům vrhá.
Hlas po hlase ozývá se:
‚Kdo to šlape po mém hrobě?‘
„Nesu, statní zápasníci,
ždibek věnce k vaší zdobě!“
Uznali tu vřelou lásku,
do ucha si pošeptali:
‚Jsou to přece vděční páni.‘
Usnuli — a dále spali!!