„Bůh vám pomoz, dva havrani černí!
odkud jste dnes ráno vyletěli?
Vzletěli jste od Kosova pole?
viděli jste tam dvě silná vojska?
zdali na se vojska udeřila?
a čí, pro bůh, zvítězilo vojsko?“
„Bůh vám pomoz, cařice Milice!
vzletěli jsme ráno od Kosova,
viděli jsme tam dvě silná vojska:
vojska na se včera udeřila,
carové však oba zahynuli.
Od Turkův jen zbylo něco málo,
ze Srbů pak na živě co zbylo,
raněno je, zkrváceno cele.“
„Když pak ráno den se rozedníval,
přiletěli dva havrani černí,
křídla měli celá zkrvácená,
zobáky pak pěnou upěněné,
přinesli sem ruku junákovu,
na té ruce zlatý snubní prsten,
hodili ji na matčino, lůno.“