Zřím tvé ženy, zřím tvé vlny, zřím tvé cypřiše,
centaury tvé, satyry tvé, reky kosmaté,
řecké háje, řecké chrámy, čnící v azur do výše
zřím.
Zřím tvé nymfy, zřím tvé fauny drzé, chlupaté,
zřím tvé masky rozšklebené, zřím tvé fetiše,
idylly tvé těžkopádné, vzdušné, cudné, nahaté.
To vše jásá: Život! Život! a já s úctou derviše
zrnka růžence své dumy pouštím v duši dojaté,
kdo ruch žití, jak ty’s chyt jej, zachytí a popíše?
Zřím. –