Anemonky — Zpěvanky — 3.

Až ku hrobu mne ponesou,
jdi také za mou za rakví —
snad zítra bude to, či dnes —
co souzeno mi, kdo pak ví?

Ty v bílé roucho oděj se,
do ruky proutek myrtový —
což srdci něžná květinka,
což ta mu všecko nepoví?

A vínkem ozdob hlavu svou,
to pěkným vínkem z immortel,
žeť věčná byla touha má,
a věčný — věčný srdce žel.