Nade skalou nade strmou
sokol bystrozraký krouží,
po milence Uskočici
Uskok touhou mocnou touží.
Dívku vzal mi při haračí
Turčín, moji Uskočici;
pro ni půjdu k Turčínovi
s puškou, se svou posestricí!
S posestricí, se svou puškou,
s pobratimem jataganem;
těš se, dívko Uskočice,
milenci se zase stanem!
Z rákosí se loďka nese
ku pašově ku paláci,
ranou z pušky Uskok mladý
daň za děvu svoji splácí.
Turčín v své se krvi válí —
Uskok nese Uskočici,
objímá ji — chválu vzdává
pušce, svojí posestrici.