Mně zdálo se, že umřel jsem,
a ty že přišla’s ke mně;
vše vůkol smutkem pokryto,
jak v hrobce, tiše — němě.
I uzřel jsem, jak hlavu svou
k mé hlavě kloníš dolů,
na ret můj ret svůj pokládáš,
mne smáčíš slzou bolu.
Tu ještě jednou přál jsem si
k životu procitnouti,
a za tu slzu upřímnou
tě k srdci přivinouti.
A přání moje splněno.
Já obživ, leč sen minul,
a marně náruč rozpínám,
abych tě k srdci vinul.