Se Kriváně na Lomnici
poletuje orel sivý,
poletuje za orlicí
v podtatranské širé nivy.
Se Kriváně slunka záře
po horách se vůkol směje;
mladý drotar — smutné tváře,
mladá žínka — slzy leje.
„Hoj, co smáčeť líčko růžné?
Nechej to mně k celování;
bohat přijdu z země družné,
sladčí bude milování.“
Naposled ji poceluje,
ruku tiskne na shledanou —
málo ještě požaluje
a již jinou letí stranou.
Naposledy ruku tiskne
mladý drotar mladé žínce,
a pak letě vesel výskne —
sokol mladý v doubravince.
Oj, co život bujný vane
českou vlastí — zlaté časy!
A kdy touhou srdce vzplane,
mladý drotar zazpívá si.