Na hřbitově blíže dveří
dva jsou hroby osamělé;
kdo tu ve tmě jejich leží,
nehlásí ti pomník žele.
Přišlo jaro. Na sousedních
hrobech růže rozkvétají,
a větérkách o poledních
k sobě jako v náruč vlají.
Přišel mladík — oheň vřelý —
na hrob otce pro žehnání,
přišla dívka v čistém želi
pro matky lkát milování.
Když mladíku oči zvlhly,
panna když se pomodlila,
po růži si z keře strhli,
dvě ňádra je uhostila.
Rozešli se. A když k hrobu
přicházeli v touhy hnutí,
spatřila je dobu jednu
luna v lásky obejmutí. —