Aleksandra Balcárka pozůstalé básně — Jarní zvuky — V. Nuže vzhůru, bratři, slavské vlasti

z vatry šlehá plamen k výšinám;
ode končin ke všem končinám
hlahol: „Sláva znikla ze propasti!“
Láska svorná množiž naše slasti,
zhyňte zášť a sváry, ježto nám
zkázu nesly, vlasti chrám
plníce jen hlasem žalných strastí.
Pravda, právo, dobro k činu puď
naši mysl, zřící k rodu blahu,
k němuž láska plní naši hruď;
to ať na mysli nám vezdy tane,
řídí všechnu naši k vlasti snahu:
vždyť krev předkův slavných u nás plane.