Aleksandra Balcárka pozůstalé básně — Jarní zvuky — IV. Oj, kých ty jsi přečkal krutých věků!

jakých strázní ty jsi zakusil!
Než ač’s kalich hořký do dna pil,
přece’s odolal všech bouří jeku.
Ano, žiješ na vzdor zloby vzteku,
ač jsi v Morany již rukou byl;
tobě strážce žití věnce vil –
tedy žij zas, žijiž beze leku!
Pamatuj však, co tě v zkázu neslo, –
svornosť budiž věčně tvoje heslo;
k osvětě když takto pospěješ,
heslo to když skutkem budeš hlásať:
pak se opět v slávě zaskvěješ,
a tvé srdce bude v slávě jásať.