Aleksandra Balcárka pozůstalé básně — Jarní zvuky — I. Ach, ty sladký pěvče Nadtatranský,

umlknul tvůj hlas, zpěv lákavý?
zmizel duch tvůj jemně strádavý
nehledě víc na žal na slavjanský?
Ne, on zní, on žije, velikánský
zpěv a duch tvůj ode Šumavy,
až kde hlahol slavské oslavy
nese ohlas v údol Ubalkánský.

Ač již hmota hnije, duch tvůj živý
věčně bude v živých živě žíť,
ať si zuří, bouří osud divý.
V tobě, duše Slávy, kotví úkaz nový,
jenž se po vše věky bude skvíť,
to co jasný výblesk rozumový!