Já jsem synek z Kojetína,
z Němec už se klidím,
neboť u těch Švábů více
radosti nevidím.
Přicházím zas k své matičce, –
ona je přec hodná!
Želím, že mne pokazila
Augšburkyně svodná.
Přijmi mne zas, drahá máti,
mezi syny svoje!
nepůjdu víc proti tobě
s cizinci do boje.
Nechci žádných řádů více
za takou udatnosť,
nebo cítím, že nemají
pranižádnou platnosť.
Ach, jak mě teď srdce bolí,
že jsem to udělal,
že jsem tomu Velehradu
svatý pokoj nedal.
Musím nyní na pokání
zalézt do své cely,
by mne nezasáhly více
zlých vlastencův střely.