K mým pracem lhostejný svět zůstane,
jich nálada ho nedojímá,
z nich mému srdci teplo zavane,
však jiným nejvýš mírná zima.
A co mne bylo v práci lahodou,
zemřelo… nemůže už býti;
to jenom někdo vzácnou náhodou
lehounce stopy ještě cítí.
Neb jenom chválou a lží lacinou
úsudek praví neprožitý,
a já za tváří jeho nevinnou
mlhavě tuším prospěch skrytý.
Neb s tváří vážnou (jak by naslouchal
mým slovům) s ochotností kývá,
leč starostlivým okem kamsi v dál
úzkostně na kořist se dívá.