Jak skvostně liliemi zkvétla
noc vánoční; i skláním týl:
rozžžete na stromečku světla,
já v duši své již učinil.
Jak pěkno všecko po komnatě,
však nad vše mi tvůj dětský smích,
jak šťasten, Lilo, hledím na tě,
a na tlesk ruček buclatých.
Ó raduj se, mé dítě krásné,
ty podsněžko mých lásky niv,
nechť osud vše ti světla zhasne,
mé září, pokud budu živ.
I tu, až v hrobě budu spáti,
k tvých vlasů zdobě, srdci vděk
ti bude ještě vyrůstati
z mých ňader lásky plamének.